Tvar elektrické kytary Fender Stratocaster patří k nejznámějším produktovým designům 20. století. Od uvedení v roce 1954 se stal nejen symbolem značky Fender, ale také určitým archetypem elektrické kytary. Podobně tvarované nástroje dnes vyrábí řada výrobců a označení „S-style“ se v hudebním průmyslu stalo téměř obecným pojmem. O to zajímavější je rozsudek Landgericht Düsseldorf ze dne 22. prosince 2025, sp. zn. 14c O 64/25, podle něhož může být korpus Stratocasteru i po více než sedmdesáti letech chráněn autorským právem jako dílo užitého umění.
Fender se obrátil na německý soud proti čínskému výrobci, který prostřednictvím internetového tržiště nabízel kytaru s korpusem velmi podobným Stratocasteru. LG Düsseldorf dospěl k závěru, že charakteristický tvar korpusu je výsledkem svobodných tvůrčích rozhodnutí. Zdůraznil zejména jeho asymetrickou podobu, charakteristické křivky, rozdílně protažené „rohy“ a trojrozměrné modelování. U žalované kytary pak shledal téměř identické převzetí těchto prvků.
Význam rozsudku je však třeba hodnotit opatrně. Jednalo se o Versäumnisurteil – rozsudek pro zmeškání. Proti argumentaci Fenderu tedy nestála plnohodnotná obrana žalovaného, která by mohla zpochybnit originalitu jednotlivých prvků nebo rozsah požadované ochrany.
Právě tato otázka činí případ zajímavým v kontextu současné evropské judikatury. Po rozsudcích Cofemel, Brompton Bicycle a zejména po rozsudku SDEU ze dne 4. prosince 2025 ve spojených věcech Mio/konektra(C-580/23 a C-795/23) je zřejmé, že pro díla užitého umění nelze požadovat vyšší stupeň originality než pro jiné druhy autorských děl.
Rozhodující je standard „vlastního duševního výtvoru autora“: předmět musí být výsledkem svobodných a tvůrčích rozhodnutí, jejichž prostřednictvím autor vyjádřil svou osobnost. Samotná estetická hodnota, známost nebo komerční úspěch výrobku však nestačí.
U Stratocasteru proto není rozhodující, že se stal ikonou designu. Podstatné je, které konkrétní prvky jeho tvaru představují tvůrčí výraz Leo Fendera a které jsou naopak výsledkem funkčních, ergonomických nebo konstrukčních požadavků.
Zajímavé srovnání nabízí rozsudek Bundesgerichtshofu z února 2025 ve věci Birkenstocksandale. BGH zde autorskoprávní ochranu známým sandálům odmítl. Nestačí totiž prokázat, že měl designér při tvorbě prostor k různým řešením. Rozhodující je, zda tento prostor skutečně využil k tvůrčí činnosti a zda se tato činnost projevila ve výsledném výrobku.
Paralela se Stratocasterem je zřejmá. V obou případech jde o funkční výrobky s výrazným designem, který se během desetiletí stal ikonickým. Rozdílný výsledek proto nelze vysvětlit popularitou či estetickou kvalitou výrobků. Rozhodující musí být konkrétní tvůrčí volby autora.
Právě zde by byla skutečně kontradiktorní debata ve sporu o Stratocaster velmi zajímavá.
Případ má ještě jeden rozměr. Stratocaster existuje od roku 1954 a jeho silueta se postupně stala součástí obecného designového jazyka elektrických kytar. Autorskoprávní ochrana přitom může trvat výrazně déle než ochrana průmyslového vzoru.
Taková kumulace ochrany je podle judikatury SDEU přípustná. O to důležitější je však přesně vymezit její předmět. Autorské právo nemůže Fenderu poskytnout monopol na obecnou myšlenku elektrické kytary s dvojitým výřezem ani automaticky na celý typ „S-style“. Chráněna mohou být pouze konkrétní tvůrčí rozhodnutí obsažená v původním designu.
Stejně důležité je jejich vymezení při posuzování zásahu. Podobnost výrobků sama o sobě nestačí. Je třeba zkoumat, zda pozdější výrobek přebírá právě ty prvky, v nichž se projevila původní tvůrčí činnost autora.
Düsseldorfský rozsudek proto představuje zajímavý začátek debaty, nikoli její konec. Skutečná otázka nezní, zda je Stratocaster ikonou moderního designu. To je sotva sporné. Právně mnohem obtížnější je určit: co přesně je na Stratocasteru autorskoprávně chráněno – a kde končí původní dílo a začíná obecný designový jazyk elektrické kytary?