Pokud jde o technologický vývoj jako takový, je zřejmé, že Západ v poslední době ztratil svoji dřívější dominanci v řadě odvětví. Svědčí o tom mimo jiné i počty patentových přihlášek, v nichž čínské firmy již dávno „o parník“ předstihly firmy evropské i americké. A to nejen v tradičních odvětvích, jako je strojírenství nebo chemie, ale i v dnes strategických oblastech, jako jsou umělá inteligence, jaderná energetika, elektromobilita či komunikační technologie.
Několik výmluvných čísel:
USA v současné době – ve světle povolebních turbulencí, nařizování a následného odvolávání celních opatření a mnohdy kontroverzní snahy prezidenta o jednoduchá řešení geopolitické situace ve světě – podle mého názoru netvoří prostředí, které by bylo pro technologický vývoj stabilní a povzbudivé.
A co dělá Evropa, respektive Evropská unie? Jako obvykle tápe a vyčkává, co se stane. Přičemž se všichni političtí představitelé shodují na tom, že „se musí něco stát“, ale místo řešení nabízejí proklamace typu:
„Je nesmírně významné, aby firmy neztrácely zápal pro vývoj a patentovou ochranu nových technologických řešení. Jen tak mohou udržet krok s globální konkurencí a zajistit si konkurenční předstih.“
S takovými „hraběcími radami“ se Čína nemusí ničeho obávat. Krok jsme již dávno ztratili, předstih také. Dohánět čínský, respektive asijský technologický náskok a výrobní možnosti s evropským přerozdělovacím, sociálním (až socialistickým) dotačním systémem, je jako jít na (čínského) draka s dřevěným mečem…
Takže hlavně – neztrácejme zápal!
Kam kráčíš, Evropo?