Český systém náhrady nákladů u nepeněžitých nároků (typicky duševního vlastnictví, nekalé soutěže, osobnostních práv) stojí na fixní tarifní hodnotě, ze které je následně vypočítaná odměna za jeden úkon právní služby. Po letošní novele advokátního tarifu (AT) byla tato tarifní hodnota v § 9 odst. 3 AT navýšena z původních 35.000 Kč na 65.000 Kč. Za úkon právní služby (např. sepis žaloby) je pak dle § 7 AT přiznávána náhrada ve výši 3.400 Kč.
Tato částka však naprosto neodráží reálný ekonomický význam ani argumentační náročnost sporů v oblasti ochranných známek, patentů, autorských práv, nekalé soutěže či osobnostních práv.
Dlužno dodat, že tarifní hodnota je kalkulována odlišně v případě požadavku na náhradu nemajetkové újmy (§9a AT). Z textu zákona však bohužel není jasné, zda se tato vyšší tarifní hodnota vztahuje pouze na peněžitý nárok přiměřeného zadostiučinění nehmotné újmy, či i na nárok na poskytnutí omluvy. Zároveň není jasné, jakým režimem se v případě nárokování přiměřeného zadostiučinění mají řídit ostatní nároky (typicky zdržovací, informační či odstraňovací).
Naděje vkládané do novely advokátního tarifu tak nebyly pohříchu naplněny, ani pokud jde o srozumitelnost pro aplikační praxi, ani pokud jde o výši tarifní hodnoty. Jediným přínosem je zařazení nároků z nekalé soutěže po bok práv z duševního vlastnictví. Nekalá soutěž byla dříve ohodnocena ještě nižší tarifní hodnotou dle § 9 odst. 1 AT a komplikované nekalosoutěžní spory tak byly nahrazovány v hodnotě 1 500 Kč za úkon.
Důsledkem je zásadní nepoměr mezi reálně vynaloženými náklady a tím, co vítěz sporu může získat zpět. Český systém tak často sankcionuje úspěšného žalobce, který je nucen nést většinu nákladů i tehdy, kdy jednoznačně uspěl. To je zvlášť problematické u jednotlivců, autorů či malých podniků, kteří nemají finanční kapacitu dotovat soudní spor z vlastních prostředků.
Nízká tarifní hodnota navíc oslabuje preventivní funkci práva. Porušovatel se nemusí obávat vysokého nákladového rizika, což snižuje motivaci respektovat duševní vlastnictví či soutěžní pravidla. Naopak žalobci se často ocitají v situaci, kdy soudní spor není ekonomicky racionální, přestože hmotněprávní nárok mají.
Český zákon také – pokud jde o náklady řízení - tradičně nerozlišuje mezi drobným a masivním porušením. Tarifní hodnota je stejná v případě jednorázového neoprávněného užití fotografie a celorepublikové reklamní kampaně představující zásah do značky s mnohamilionovým obratem. Výsledkem je systém, který trestá i chrání naprosto stejně, přestože dopady porušení se výrazně liší.
Inspirací pro české zákonodárce by mohl být systém hodnoty sporu, který je uplatňován např. v Německu. Stanovení hodnoty sporu (Streitwert) tam stojí na posouzení hodnoty práva, intenzity zásahu, rozsahu distribuce, hospodářského dopadu i reputačních rizik.
Typické „Streitwerty“ se pak pohybují v naprosto odlišných řádech než v ČR:
Ochranné známky
Autorské právo
Patenty a užitné vzory
Nekalá soutěž
Ochrana osobnosti
Německý systém Streitwert umožňuje v mnohem větší míře zohlednit důležité aspekty pro stanovení nákladů řízení než český advokátní tarif. De lege ferenda je proto namístě se zamyslet, zda podobný systém nepřevzít i u české právní úpravy.
Pro začátek by našim klientům snad postačovalo i to, aby byly tarifní hodnoty navýšeny tak, aby odpovídaly náročnosti sporů, jejich významu pro žalobce, závažnosti porušení a jeho dopadu do ekonomické sféry. Bohužel, vzhledem k tomu, že advokátní tarif byl novelizován letos, překotné změny v nejbližší době asi realisticky očekávat nelze, a zdá se, že s nově stanovenou tarifní hodnotou 65 000 Kč budeme muset ještě velmi dlouhou dobu žít. Tak si držme palce.