Globální ochrana značky, zní to lákavě a jednoduše, ale bohužel celosvětová ochranná známka v právním smyslu neexistuje. Lze se jí však výrazně přiblížit, pokud disponujete dostatečnými prostředky, jasnou vizí a ochotou investovat čas i peníze.
Nejefektivnější cestou, jak ochránit značku ve více zemích, je tzv. mezinárodní přihláška podaná prostřednictvím Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO). Tento systém, známý jako Madridský systém, umožňuje přihlášení ochranné známky až do 135 zemí současně. Jedná se o relativně efektivní a koordinovaný způsob, jak rozšířit ochranu značky mimo EU. Cena takové přihlášky se však pohybuje kolem 1,38 milionu Kč, což odpovídá i rozsahu, který je tím pokrýván.
Ne všechny země jsou však členy Madridské dohody či Protokolu. V těchto případech je nutné podat národní přihlášku, což bývá zpravidla nákladnější a administrativně náročnější. Navíc existují státy, ve kterých registrace ochranné známky není vůbec možná, protože zde neexistuje národní úřad pro průmyslové vlastnictví. Typickými příklady jsou Cookovy ostrovy, Marshallovy ostrovy, Mikronésie, Niue a Palau. V těchto jurisdikcích je možné spoléhat pouze na tzv. „common law“ ochranu, tedy ochranu vyplývající z doloženého užívání značky, případně na preventivní zveřejnění varovného oznámení (cautionary notice) v místním tisku. Vedle těchto států existují i země se specifickým a komplikovanějším režimem ochrany, například Maledivy. Na Maledivách lze ochrannou známku registrovat pouze tehdy, pokud má žadatel v zemi registrovanou firmu. Pokud tomu tak není, formální registrace není možná. Značku je však možné chránit alespoň částečně prostřednictvím pravidelných varovných oznámení v místních novinách, která veřejně deklarují nárok na danou značku.
Závěrem lze říci, že nejdůležitější je, aby Vaše rozhodnutí, kde značku chránit, odpovídalo Vaší obchodní strategii.
Díky tomu předejdete situaci, kdy Vaši značku v dané zemi zaregistruje někdo jiný a následně po Vás bude požadovat její „odkup“ nebo Vám znemožní vstup na trh.