Začátek každého roku přináší vedle dalších právních témat i jedno méně nápadné, ale o to zajímavější, a to uvolnění významných autorských děl k užití v důsledku uplynutí zákonné doby ochrany. Zatímco média často hovoří o „vstupu slavných děl do veřejné domény“, popř. o „uvolnění děl“, situace není vždy tak jednoznačná. Co tedy skutečně znamená, když se řekne, že se dílo „stalo volným“, a co z toho plyne pro podnikatele či tvůrce, kteří chtějí dílo využít?
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že autorské právo je povahy teritoriální. To znamená, že se ochrana díla vždy posuzuje podle právního řádu toho státu, na jehož území k užití díla dochází. Neexistuje tedy jedno univerzální pravidlo, které by určovalo, v jakém okamžiku ochrana díla skončí celosvětově. Každý stát si dobu trvání autorských práv stanoví sám. Výsledkem je, že jedno a totéž dílo může být v jedné zemi stále chráněné, zatímco jinde už ochrana zanikla.
Základní mezinárodní minimum autorskoprávní ochrany vychází z Bernské úmluvy, která stanoví ochranu díla podobu života autora a alespoň 50 let po jeho smrti. Státy si však mohou nastavit dobu delší. U děl cizích státních příslušníků však platí tzv. pravidlo kratší doby ochrany, podle něhož ochrana netrvá déle než ve státě původu díla.
V České republice a celé EU jsou majetková autorská práva chráněna po dobu 70 let po smrti autora. Zvláštní režim pak platí pro některá související práva, například k hudebním nahrávkám nebo uměleckým výkonům.
Jakmile ochrana skončí, dílo sestává součástí společného kulturního dědictví. Může se volně vydávat, adaptovat, remixovat, ilustrovat nebo jinak kreativně využívat bez souhlas u autora či jeho dědiců a bez licenčních poplatků, alespoň z pohledu autorského práva. V běžném jazyce se pro taková díla používá označení volné dílo.
Častý omyl spočívá v představě, že když se dílo „uvolní“, je volné k užití vše, co s dílem souvisí. Ve skutečnosti je však nutné rozlišovat mezi původním dílem a díly odvozenými, jako jsou překlady, filmové adaptace, moderní ilustrace, nové hudební aranže a podobně.
Odvozená díla mají, jsou-li výsledkem tvůrčí činnosti, vlastní autorskoprávní ochranu. To znamená, že i když je např. původní text už volný, konkrétní český překlad nebo filmová verze mohou být stále chráněné.
Pro případného uživatele je proto klíčová otázka, kterou konkrétní verzi díla chce použít.
Ani skončení autorskoprávní ochrany ještě nemusí znamenat úplnou volnost v užití díla. Typickým příkladem jsou slavné postavy, názvy nebo symboly, které mohou být chráněny jinak, nejčastěji pak jako ochranné známky.
I když je tedy původní literární postava z hlediska autorského práva „volná“, může její jméno nebo vizuální podoba stále fungovat jako registrovaná značka. V takovém případě může být zejména komerční využití (např. merchandising) protiprávní. K tomu se přidávají také pravidla nekalé soutěže, která mohou chránit zavedené podnikatele před parazitováním na jejich pověsti.
Uvolnění autorského díla tedy neznamená automaticky možnost neomezeného užití všeho, co s dílem souvisí. Nicméně uživatel, který bude akceptovat limity uvolnění děl, získává přístup k obrovskému kulturnímu bohatství, a to zcela legálně.