Právo na ochranu osobnosti je zaručeno každému člověku jako individuální bytosti a dbá na ochranu jeho fyzické i psychické integrity jako jeho přirozeného základního lidského práva po celý jeho život.
Obecný základ pro ochranu osobnosti je spatřován vedle Listiny základních práv a svobod zejména v zákoně č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve kterém je uveden demonstrativní výčet dílčích osobnostních práv (právo na ochranu zdraví, právo na důstojnost, právo na jméno a pseudonym, právo na soukromí a projevy osobní povahy, právo k podobizně aj.) Potřebu chránit osobnostní práva však nereflektuje pouze právo občanské, ale i jiná právní odvětví, e.g. trestní právo nebo mediální právo.
V případě neoprávněného zásahu do osobnostních práv může dotčená osoba uplatnit u soudu množství nároků, které plynou z ustanovení občanského zákoníku upravující závazky z deliktů. Vzhledem k povaze újmy je nejčastěji uplatňovaným nárokem patrně právo na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění.
Od neoprávněného zásahu se odlišuje zásah oprávněný, který je nejčastěji ospravedlněn svolením dotčeného či zákonnou licencí neboli zákonným dovolením. Jedná se např. o zpravodajskou či vědeckou licenci.
S otázkou ochrany osobnosti úzce souvisí také problematika ochrany „osobnostních práv“ právnické osoby, jinak nazývaných též práva spojená s právní osobností právnické osoby. Právnické osoby přes veškeré odlišnosti od osob fyzických disponují dle ustanovení občanského zákoníku ochranou hodnot podobající se osobnostním právům člověka. Mezi tyto chráněné hodnoty patří název, soukromí a dobrá pověst právnické osoby. Chráněna je také obchodní firma(název) právnické osoby. Ochrana práv k obchodní firmě náleží vždy tomu, kdo ji po právu použil poprvé. Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží.