ODDLUŽENÍ ANEB POCHOD NOVÝCH DLUŽNÍKŮ NA SOUDY

ODDLUŽENÍ ANEB POCHOD NOVÝCH DLUŽNÍKŮ NA SOUDY

V souvislosti s novelou zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), která platí od 1. června 2019, je oddlužení pravděpodobně nejvíce skloňovaným pojmem. Novela má totiž přinést řešení pro osoby v tíživé finanční situaci, kterým bude díky novým, mírnějším podmínkám umožněno dosáhnout osvobození od dluhů.

Co je oddlužení?
Insolvenční zákon nabízí několik způsobů řešení dlužníkova úpadku. Kromě konkurzu a reorganizace je dalším řešením právě oddlužení, které vede k osvobození od placení pohledávek, resp. k osvobození od dluhů. Ačkoli se k tomuto řešení upínají naděje řady dlužníků, dosud na tento způsob řešení dosáhla jen část z nich.

Zrušení principu „aspoň 30% za 5 let“
Doposud platila pro oddlužení plněním splátkového kalendáře (resp. nově plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty – viz níže) povinnost dlužníka splácet po dobu pěti let od povolení oddlužení svým nezajištěným věřitelům měsíčně maximální možnou částku (s limity dle ustanovení § 398 odst. 3 insolvenčního zákona), minimálně však v rozsahu 30 % všech nezajištěných pohledávek. Bylo-li možné předpokládat, že dlužníkův příjem nepostačuje k uspokojení 30 % pohledávek, soud návrh na povolení oddlužení zamítl.

Pokud však dlužník splnil řádně a včas povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, pak soud dle ustanovení § 414 insolvenčního zákona dlužníka osvobodil od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly dosud uspokojeny.

Nyní je součástí insolvenčního zákona nově začleněné ustanovení § 412a, které představuje různé režimy oddlužení. Podle tohoto ustanovení bude oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty splněno, jestliže:

a) dlužník splatil nezajištěným věřitelům jejich pohledávky v plné výši,
b) dlužník v době 3 let od schválení oddlužení splatil nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek,
c) po dobu 5 let od schválení oddlužení nebylo dlužníkovi oddlužení zrušeno a dlužník neporušil svou povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů; má se za to, že tuto povinnost neporušil, jestliže v této době splatil nezajištěným věřitelům alespoň 30 % jejich pohledávek.

Právě poslední režim je nutné považovat za prolomení zásady „aspoň 30% za 5 let“. Za splnění uvedených podmínek totiž nemusí být hranice splacení 30% všech pohledávek věřitelů dosažena. V dané situaci je pak na insolvenčním soudu, aby na základě zprávy insolvenčního správce posoudil, zda dlužník vynaložil veškeré úsilí k uspokojení pohledávek věřitelů či nikoli. Z uvedeného dále plyne, že dlužník nebude před schvalováním oddlužení muset prokazovat, že je schopen zmíněnou hranici během pětiletého období splatit. Ačkoli dlužník může být zbaven svých dluhů, aniž by splatil 30% svých pohledávek, insolvenční zákon stanovuje určitou částku, která musí být bezpodmínečně uhrazena. Dlužník musí být schopen každý měsíc zaplatit kromě odměny insolvenčnímu správci i stejnou částku věřitelům.

Lze tedy shrnout, že dlužník bude muset po dobu pěti let splácet co nejvíce, aby splatil alespoň 30% svých nezajištěných pohledávek. Nedosáhne-li této hranice, může na základě rozhodnutí soudu přesto k odsouhlasení oddlužení dojít. Za negativní stránku této koncepce lze považovat možnost vzniku situace, za které bude možné oddlužit osoby s mnohamilionovými dluhy za předpokladu zcela minimálního uspokojení svých věřitelů, neboť současné znění insolvenčního zákona nikterak nezohledňuje výši pohledávek dlužníka pro úspěšné oddlužení.

Kromě výše uvedených režimů novela přináší další speciální režim pro starobní důchodce a invalidní osoby. V tomto speciálním režimu pak může dojít k osvobození dlužníka od placení pohledávek již za 3 roky, ačkoli není splaceno 30% všech nezajištěných pohledávek.

Způsoby oddlužení
Uvedené režimy je nutné odlišit od způsobů, jakými může být oddlužení provedeno. Novelou insolvenčního zákona byl zredukován počet způsobů oddlužení ze tří na dva. Věřitelé jsou oprávněni zvolit, zda bude oddlužení provedeno zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty. Oddlužení plněním splátkového kalendáře bylo z insolvenčního zákona odstraněno. Každé oddlužení je tedy nově spojeno se zpeněžením majetkové podstaty dlužníka.

Zpeněžením majetkové podstaty se rozumí převedení veškerého majetku dlužníka na peníze za účelem uspokojení věřitelů. Insolvenční zákon nicméně upravuje podmínky, za kterých není dlužník povinen vydat svůj majetek ke zpeněžení. Takovým případem je situace, kdy by se zpeněžením majetku nedosáhlo uspokojení věřitele. Dlužník pak také není povinen vydat ke zpeněžení své obydlí, ledaže ze zprávy pro oddlužení vyplývá, že jeho hodnota přesahuje hodnotu určenou podle prováděcího právního předpisu násobkem částky na zajištění obydlí v dlužníkově bydlišti. Navíc se pak povinnost zpeněžení nevztahuje na majetek, který dlužník nabyl v průběhu insolvenčního řízení poté, co nastaly účinky schválení oddlužení.

Další novinky
Novela insolvenčního zákona zavádí vedle uvedených změn také dva nové instituty, a to přerušení a prodloužení oddlužení. Oba instituty mají pomoci dlužníkům k řádnému plnění povinností plynoucích ze schváleného oddlužení a obdobně jako další změny přijaté novelou napomoci úspěšnému oddlužení u širšího okruhu dlužníků.

Soud může prodloužit průběh oddlužení, a to až o 6 měsíců. Učiní tak pouze z důležitých důvodů a na návrh dlužníka. O přerušení oddlužení však může oproti prodloužení požádat vedle dlužníka také insolvenční správce. K přerušení oddlužení může dojít pouze z důležitých důvodů a to na základě rozhodnutí soudu až na dobu jednoho roku. Přínos tohoto institutu je spatřován v tom, že po dobu přerušení průběhu oddlužení nemusí dlužník plnit svou povinnost splácet pohledávky svých věřitelů.

Průběh oddlužení však nelze přerušit či prodloužit opakovaně. Jelikož se doba, kdy je průběh oddlužení přerušen, nezapočítává do celkové doby potřebné pro splnění oddlužení, lze konstatovat, že v obou případech dochází k prodlužování oddlužení, avšak tento postup nikterak neznevýhodňuje věřitele. Hlavní a zcela zásadní otázkou, která vyvstává v souvislosti se zavedením těchto nových institutů, je, jak se soudy postaví k výkladu pojmu „důležité důvody“; tedy co bude rozhodovací praxe soudů považovat za důležité důvody pro přerušení či prodloužení průběhu oddlužení.

Shrnutí
Novela insolvenčního zákona se vztahuje na ta insolvenční řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku po nabytí účinnosti této novely, tedy po 1. červnu 2019. Lze konstatovat, že oddlužovací novela insolvenčního zákona je k dlužníkům benevolentnější než původní úprava. Novela tedy umožní vyššímu počtu dlužníkům projít oddlužením a zbavit se tak jejich zbývajících dluhů. Až praxe však ukáže, zda tato novela insolvenčního zákona v oblasti oddlužení byla správným krokem ke snížení množství předlužených osob.

 

naše služby v této oblasti