PŘÍNOSNÁ REFORMA AUTORSKÉHO PRÁVA ČI CENZURA INTERNETU?

PŘÍNOSNÁ REFORMA AUTORSKÉHO PRÁVA ČI CENZURA INTERNETU?

Koncem března 2019 schválil Evropský parlament novou směrnici č. 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu. Ačkoli lidé často ani netuší, že je určitá směrnice schvalována, v případě autorskoprávní směrnice tomu bylo naopak. Návrh této směrnice totiž neunikl pozornosti českých ani zahraničních médií, která v souvislosti s ním publikovala články s titulky jako např. „Zavedení plošné cenzury internetu“ či „Návrh reformy autorského práva, jež ohrožuje svobodný internet“. Jaké změny však směrnice skutečně přinese a koho se výsledně dotkne? 

Důvody a cíle
Vývoj digitálních technologií ovlivňuje takřka vše, výjimkou tak není ani oblast autorských práv. Díky novým technologiím se změnil způsob vytváření, produkce, distribuce, ale i využívání autorských děl. Právo je tedy potřeba těmto novým podmínkám přizpůsobit. Jelikož v digitálním prostředí dochází k častému přeshraničnímu užití děl, je jednotná úprava v EU zcela logickým a zjednodušujícím krokem.

Primárním cílem této směrnice pak je dosažení rovnováhy mezi právy a zájmy autorů a dalších nositelů práv na jedné straně a uživatelů na straně druhé. Otázkou zůstává, zda zavedením níže uvedených povinností bude rovnováha práv obou stran reálně nastolena.

Odpovědnost online platforem
Jak již upozorňovala média, mezi hlavní změny, které směrnice přináší, patří nová odpovědnost online platforem. Povinností platforem bude zavést preventivní opatření, kterými zabezpečí, aby na platformy a úložiště nebyla nahrávána cizí autorská díla, k jejichž nahrání a šíření nemá uživatel odpovídající licenci či souhlas autora. Vnitřní systém platformy by měl rozpoznat neautorizovaný obsah a jeho nahrání ze strany uživatele zamezit.

V tuto chvíli podobnou technologii, Content ID, využívá např. společnost Google na své platformě YouTube, přičemž jak vyplývá z jeho listopadové zprávy, autorům společnost vyplatila doposud více než tři biliony dolarů. Ačkoli do vybudování Content ID technologie YouTube investovala přes sto milionů dolarů, fungování technologie stále není bezchybné. Vyvstává tedy otázka, zda budou všechny platformy vůbec technicky či finančně schopny zavést opatření, která zabrání nahrávání nelegálních obsahů. Naprosto nežádoucí by byla situace, kdy by v důsledku zavedení těchto pravidel došlo pouze ke snížení počtu platforem či omezení jejich obsahů.

Povinnost plynoucí ze směrnice se nicméně nevztahuje na všechny platformy, nýbrž na tzv. poskytovatele služeb pro sdílení obsahu online. Z definice tohoto termínu jsou explicitně vyjmuty např. nekomerční online encyklopedie a vzdělávací datová úložiště. Mírnější pravidla se budou vztahovat také na začínající platformy.

V souvislosti se zavedeném odpovědnosti platforem za nelegální obsah je nutné upozornit také na případná rizika. Není totiž nereálná situace, ve které budou platformy z obav před soudními spory pro jistotu mazat každý obsah, u kterého si nebudou jisty jeho bezzávadností. Nejistá je nyní pozice všech parodií, satir či remixů. Právě v těchto případech je totiž hranice mezi legálností a ilegálností díla velmi nejasná. Zmíněné riziko se však netýkají obrázků GIF a meme, které byly z působnosti směrnice vyňaty a bude je možné i nadále volně šířit.

Daň z odkazu
Prohlížeče jako jsou Seznam, Google resp. všechny platformy, které sdílí novinářské články, ve směrnici souhrnně označeni za poskytovatele služeb informační společnosti, budou muset mít pro sdílení těchto tiskových publikací s výjimkou krátkých úryvků nebo hyperlinků potřebné licence. Za tiskové publikace ve smyslu směrnice jsou považovány sbírky tvořené literárními díly novinářské povahy. Z této kategorie jsou však vyloučeny periodické vědecké a akademické publikace.

Online platformy včetně platforem, které své služby nabízejí uživatelům zdarma, budou pravděpodobně povinny odvádět za zpřístupnění mediálních článků autorům resp. vydavatelům také odpovídající odměnu. Směrnice totiž zavazuje členské státy, aby zajistili autorům a umělcům, kteří poskytují licenci, vhodnou a přiměřenou odměnu, včetně tzv. dodatečné odměny. V tuto chvíli však není zatím jasné, jak zákonodárci tuto povinnosti začlení do českého právního řádu. Podle současné právní úpravy totiž lze poskytnou licenci jak úplatně, tak i bezúplatně.

Rizika, která s přijetím této úpravy hrozí, můžeme vyvodit z Německa, kde již byla v minulosti tato povinnost zavedena. Právní úprava způsobila v Německu značný pokles návštěvnosti stránek řady vydavatelů, neboť Google odmítl platit vydavatelům odpovídající odměny, a tak raději zajistil, aby se stránky vydavatelů ve vyhledávání nezobrazovaly. Výsledkem zavedení této povinnosti tedy byla skutečnost, že vydavatelé raději poskytli Googlu licenci zdarma, neboť odstranění článků z Googlu si nemohli z důvodů zisků z reklamy dovolit.

Mimo výše uvedené povinnosti, tzv. „daně z odkazu“ bude zavedena členskými státy pro platformy další povinnost, a to povinnost transparentnosti, na základě které autoři a umělci budou dostávat minimálně jednou za rok aktuální informace o užívání svých děl resp. uměleckých výkonů od osob, kterým poskytli licenci. Ačkoli není zřejmé, jakým způsobem čeští zákonodárci tuto povinnost uchopí, je zjevné, že uživatele autorských děl a uměleckých výkonů čeká nárůst povinností i související administrativy.

Více pro vzdělání a výzkum
Méně kontroverzními jsou výjimky z autorského práva, které směrnice přináší. Právě z toho důvodu jim není věnována dostatečná pozornost, ačkoli jsou bezpochyby důležitou změnou. Nově budou moci výzkumné organizace zhotovovat rozmnoženiny děl a užívat databáze, a to pro účely vědeckého výzkumu. Směrnice rozšířila definici výzkumné organizace, pod kterou nyní kromě univerzit a výzkumných ústavů spadají také např. univerzitní knihovny. Podmínkou pro čerpání výhod ohledně autorských děl je, že výzkumná organizace musí buďto fungovat na neziskovém základě resp. investovat veškeré zisky do vědeckého výzkumu nebo fungovat v souladu s posláním ve veřejném zájmu uznávaným členským státem.

Digitální užití děl a jiných předmětů ochrany dále umožňuje směrnice vzdělávacím zařízením, které takto činí prostřednictvím zabezpečené elektronické sítě pro ilustrační účely při vyučování, a to za podmínky uvedení zdroje a jména autora díla.

Obdobně umožňuje směrnice pořizování kopií autorských děl za účelem zachování kulturního dědictví. To platí pro instituce kulturního dědictví, které mají možnost kopírovat díla a jiné předměty ochrany, jež se trvale nachází v jejich sbírkách, pro účely uchování těchto děl.

Co se dále týče kulturního dědictví, směrnice zavádí povinnost státu ke zřízení řádně fungujícího systému kolektivní správy a s tím souvisejícího mechanismu udělování licencí k dílům a jiným předmětům ochrany ve sbírkách institucí kulturního dědictví včetně komerčně nedostupných děl. Záměrem této úpravy je zejména zjednodušení digitalizace a šíření autorských děl, a to i přes hranice. 

Shrnutí
Tato směrnice stanovuje zejména cíle a základní pravidla pro oblast autorských práv v digitálním prostředí. Na státech bude, aby zpřesnily základní pravidla a zodpověděly otázky, které směrnice přináší. Nyní tedy záleží na našich legislativcích, jak využijí této šance, aby odstranili právní nejistotu, která zde nyní panuje. Konečný rozsah nových práv a povinností bychom měli znát do 7. června 2021.

Závěrem je vhodné připomenout, že společně s touto směrnicí byla přijata také směrnice č. 2019/789, kterou se stanovují pravidla pro výkon autorského práva a práv s ním souvisejících, jež se použijí na některá online vysílání vysílacích organizací a převzatá vysílání televizních a rozhlasových programů, a kterou se mění směrnice Rady 93/83/EHS. Ačkoli se druhé směrnici dostává podstatně menší pozornosti, rovněž tento předpis je součástí probíhající reformy autorského práva EU.